Česky EnglishDeutsch

Cykloturistika v ČR

Bezpečnost na Labské cyklostezce

Jezdit v Česku na kole je poměrně riskantní. Je zde zoufale málo bezpečných cyklostezek a čeští řidiči se často chovají spíš jako neurotičtí agresoři než jako vyrovnaní ohleduplní jedinci. Labská cyklostezka je však poměrně bezpečná. Mezi Schönou a Prahou je jen několik krátkých úseků, které je třeba zdolat po frekventovaných silnicích, naprostá většina trasy je vedena po cyklostezkách či po klidných silnicích III. třídy. Na těch se držte, pokud se rozhodnete vydat jinam než podle řeky; silnicím vyšších tříd se raději vyhněte.

I. třída: pro dálkovou a mezistátní dopravu, jednomístné či dvoumístné číslo – v turistických a cyklistických mapách jsou označeny oranžově, v Google Maps žlutě
II. třída: zajišťují spojení mezi městy, trojmístné číslo – v turistických a cyklistických mapách oranžově (Shocart) či béžově (Edice KČT), v Google Maps žlutě
III. třída: propojují obce, v mapách nejsou označeny číslem – v turistických a cyklistických mapách i v Google Maps bíle

Na silnicích a zvláště ve městech, kde se autům nevyhnete, buďte maximálně opatrní. Vždy, na každé křižovatce, počítejte s tím, že řidič, s nímž přicházíte do kontaktu, vás buď nevidí, nebo vám nechce dát přednost (auto je přece víc než kolo). Ve velkých městech preferujte klidnější uličky, a pokud se nebudete cítit bezpečně, klidně jeďte po chodníku – s maximálním respektem vůči chodcům. Policie, aspoň podle našich zkušeností především z Prahy, tento přestupek toleruje.

Prahou na kole

I přes jistou snahu cyklistické lobby a rostoucí oblibu městské cyklistiky se v Praze nedaří vybudovat bezpečnou infrastrukturu. Pokud náhodou narazíte na nějaké „cykloopatření“, pravděpodobně to bude piktogram cyklisty na asfaltu či cyklopruh vedoucí odnikud nikam, po cyklostezce se svezete jen výjimečně. S komfortem, který běžně známe z evropských měst, jako jsou Berlín či Drážďany, tedy nepočítejte a také ohleduplnost řidičů je v Česku o dost nižší… Naštěstí to z vltavské cyklostezky do centra Prahy není daleko. Buď můžete jet přes Stromovku, která vás dovede až do Holešovic, odkud je to do historického centra asi deset minut; či po pravém břehu téměř celou cestu po cyklostezce, která vás bezpečně zavede téměř až ke Karlovu mostu. Jestliže byste se ale potřebovali dostat dál, doporučujeme spíš metro. Kolo vám zde přepraví zdarma. Pokud se přece jen hodláte vydat do pražských ulic, relativně bezpečnou cestu si můžete naplánovat na webu Prahou na kole či na Zelené mapě Prahy.

Cyklostezka jako promenáda

Díky evropským dotacím (díky, Evropo!) se v posledních letech vybudovaly stovky kilometrů cyklostezek. Mohlo by jich být víc, ale cyklostezky jsou veřejnými zakázkami a ty jsou v zkorumpovaném Česku zpravidla hodně předražené. Pokud byste se chtěli projet po nejdražší cyklostezce v Evropě, vydejte se do pražských Vysočan (3 km za 150 milionů, tolik asi stojí 3 km silnice I. třídy). Hodně diskutovaná je také cyklostezka v pražském Suchdole (200 metrů za 18 milionů).
Cyklostezek je málo a zejména v blízkosti velkých měst bývají v podvečer a o víkendech přetížené. Oblíbili si je nejen cyklisté a bruslaři, ale i maminky s kočárky či pejskaři, mnohdy připomínají spíš promenádu než komunikaci určenou především pro cyklisty. Dál od měst je to lepší a na mnoha místech na Labské cyklostezce budete mít pocit, že ji máte sami pro sebe.

Chaotické značení

Značení cyklotras je v Česku tak trochu chaotické, takže na vysvětlenou. Cyklotrasy jsou značeny černými čísly na žlutých tabulkách:

  • dálkové trasy jsou značeny jednociferným či dvouciferným číslem (1 až 99)
  • regionální: zpravidla trojciferným číslem (100 až 999)
  • místní: čtyřciferným
  • v blízkosti Prahy se z nějakého důvodu k některým číslům přidává „A“ (například A2)

Kdo Kdo by čekal, že nejpopulárnější dálková cyklotrasa v Česku bude značena jedním číslem, je na omylu. Od hranic s Německem do Mělníka je cyklostezka značena jako 2, od Mělníka do Klecánek číslem 7, dále pak jako A2. Mohlo by se zdát, že dálkové či regionální trasy budou vždy kvalitnější než místní, ale být tomu tak nemusí. Například úsek mezi Terezínem a Nučničkami (3102, na levém břehu) je mnohem příjemnější než cyklotrasa 2 mezi Litoměřicemi a Křešicemi (na pravém) – a proto ho doporučujeme.

Kolo a vlaky

Cesta vlakem může být velmi příjemná, nebo značně stresující, záleží, jaký typ vagonů bude mít vlak, jímž pojedete.

Úschova během přepravy
Na trati Praha–Děčín (levý břeh) se s kolem cestuje vcelku komfortně. Všechny rychlíky jsou vybaveny speciálním vozem pro kola, kočárky a jiné. Před odjezdem vlaku kolo předáte průvodčímu. Brašny si z kola předem sundejte. Určitě je lepší mít je pod osobním dohledem a vyžadují to i České dráhy, nechtějí za ně nést odpovědnost.
Průvodčí by vám měl dát lístek se žlutou samolepkou s identifikačním číslem (podobná samolepka se lepí na kolo), zpravidla však dostanete pouze lístek s razítkem nebo jen razítko, pokud si doklad koupíte předem u pokladny. Jestliže chcete mít vše v pořádku, trvejte na vydání samolepky s identifikačním číslem.

UPOZORNĚNÍ: České dráhy se rozhodly, že o víkendech na trati Praha–Děčín zvýší komfort cestujících, a proto nahradily omšelé rychlíkové vagóny pohodlnějšími Elefanty. Pro cyklisty to má jeden háček, do Elefantu se vejde nesrovnatelně méně kol, než do rychlíku vybaveného vozem pro „úschovu během přepravy“ a místo si ani nelze zajistit rezervací! Co tedy dělat? České dráhy radí následující: být na nádraží minimálně o půl hodiny dřív a mít ostré lokty. A předpokladem úspěchu je pokusit se nastoupit na Hlavním nádraží, protože v Holešovicích je šance minimální. A kolik se do Elefantu vejde kol? Zde se drážní zdroje liší (prý šest až dvanáct), rozhodující slovo má však průvodčí.

Kolo jako spoluzavazadlo
U osobních vlaků je to trochu složitější. Mezi Prahou a Ústím jezdí již zmíněné Elefanty. Ty mají speciální oddělení pro kola, vždy na začátku a konci vlaku. Kolo si během cesty hlídáte sami. Může se však stát, že narazíte na osobák s běžnými vagony bez oddělení pro kola a bez speciálního úložného vagonu. Takové vlaky běžně potkáte třeba mezi Mělníkem a Ústím (trať na pravém břehu). Kam tedy s kolem? Úplně na konec nebo úplně na začátek soupravy. Kolo nechte v úzké chodbičce hned u dveří. Budete zde překážet ostatním cestujícím (kolo budete muset přesouvat, aby se mohlo nastupovat či vystupovat levými či pravými dveřmi). Nehledě na to, že dostat se do poměrně vysokého vagonu s úzkými dveřmi vyžaduje značné úsilí.

Eurocity do Děčína či Drážďan
Mezi Prahou a Děčínem je možné cestovat i vlaky Eurocity – musíte však mít místenku, kterou je třeba koupit minimálně dvě hodiny před odjezdem vlaku z výchozí stanice (bude-li vlak vypravován z Vídně, tedy dvě hodiny předtím, než souprava opustí Vídeň).
Jednosměrnou jízdenku Praha–Drážďany můžete pořídit už od 391 Kč. Bližší informace vám sdělí na bezplatné lince 840 112 113.

Povinnosti

U dětí do 15 let je povinná helma. Za horších světelných podmínek musí být cyklista osvětlen. I ve dne je lepší mít oblečení v dobře viditelných barvách.

Krádeže

Co není v této zemi přivázáno, je ukradeno, říká se o Česku. Často se však kradou i kola, které jsou přivázána, a proto je lepší mít kolo stále na očích. Pokud to jinak nejde, zamkněte ho v místech, kde je hodně lidí a kde je na kolo dobře vidět. Brašny si raději vezměte s sebou.

Zajímavé odkazy

www.nakole.cz – oblíbené stránky se zaměřením na cykloturistiku a městskou cyklistiku

www.priblizovadla.cz – webový magazín o koloběžkách, ale i jiných přibližovadlech

 

 

Copyright © 2017 Petr Špánek | Design by olOlo ©2017
Redakční systém WebRedakce - NETservis s.r.o. © 2017


array(4) {
  ["TSLanguage"]=>
  string(1) "1"
  ["DisplayLanguage"]=>
  int(1)
  ["sessionAdminLanguageID"]=>
  string(1) "1"
  ["UOutLanguage"]=>
  string(1) "1"
}